Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červenec, 2012

Pavučina ze snů ...

Plastika na bílém pozadí, prozářeným světlem natolik šedým,  že bíle nic je protkáno temnějšími prostupujícími vazbami.  Stojí, dýchá a to, co působí jako skořepina,  je proměna živé tkáně nutná v tomto prostoru,  jinak by jen trochu větší víření zanechalo na pokožce stopy,  jakoby se člověk válel v rozdrceném skle.  Šlépěje neproměněného by zanechávaly za sebou krvavou stopu,  jíž by nehmota vytvářejícího prostoru pohltila do sebe a vyvrhla  v gejzír energie prolínající se do jiného časoprostoru. ----- Je tam, ukryt v hlubinách dimenzí vedoucích do Jinam ... . Jako by čekal ..., jak absurdní slovo na místě, kde není čas. Takže je, že čeká se jeví jen otrokům času. Kdy pro něj neznamená nic, pouze jak -  existuje Zde i Jinde, téměř zároveň...,  otroci prostoru nerozliší to. Přesto rozdíl je měřitelný v tónech, jen zachytit vlnu, na níž serfuje  z hlubiny po hladině reality ... .