ADJUSTMENT (o magii s Maat)

Zkuste si představit, že se ocitnete v této kartě namalované lady Harris, v žabinci padlé Venuše, kde pití neidentifikovatelné tekutiny z pohárů tam navozuje stav podobný halucinaci. Člověk nemožné vidí jako reálné. Dokonce si namlouvá, že se ono nemožné realizuje bez ohledu na konkrétní okolnosti. Právě při vědomém snění s touto kartou, si lze ujasnit, v čem a čeho se ony iluze týkají. Když již tam jsme, lze se napít z každého z těch pohárů. Je jedno, v jakém pořadí. Bezpochyby vyjeví se tak nejvíce zrádné touhy vedoucí do světa projektovaného vlastními přáními. Je to poznání malosti i velikosti v jednom... Jde-li o sen, je dobré povšimnout si, zda je v tom bahně ještě i někdo jiný s vámi a jak se chová. Snaží se z vás to bahno dostat pryč nebo naopak podává pohár ve stylu: napij se milá má z číše plné jedu... Pijete-li oba, není to ještě tak zlé :) Můžete si srovnat své iluze navzájem a vidět, co s kým nápoj z toho kterého poháru dělá...  Způsob, jak zaměřit se na sebeklam... Os

dýchám plamen v tvých vlasech... tonu v hlubině tvých očí... doufaje v objetí tvé duše. mé srdce bije se zatajeným dechem...  rty svádí k polibku bez přestání. Osamělý jezdec v poušti, hledač ztraceného snu. Meteorit bloudící oblohou chtěje dopadnout ... Pro tebe celým svým světem pohnu... Nic nebude již jako dřív... Snad odpustíš zničené kresby v písku.

Úvodem žádám čtenáře, aby k mé úvaze přistupoval s otevřenou myslí a vyvaroval se toho, brát má slova jako dogma. Každý vztah je něčím specifický, v tomto příspěvku pouze zobecňuji (lépe řečeno pokouším se zobecňovat) své vlastní zkušenosti se vztahy. Ovšem ne ty se životními partnery, na tomto poli naopak dostatek zkušeností nemám.  K objektivnímu srovnání by to přeci jen chtělo člověka, který zažil více životních partnerů, ať již paralelně nebo postupně. Mé vztahy, ty, které přetrvaly, ale především ty,  které odvál čas, mne naučily jinému přístupu. A také mnohému o mně samotné. Vejít do jakéhokoli vztahu s kýmkoli znamená vzdát se svobody v jistém smyslu, neb ten druhý nám bude ukazovat svět jinými očima. Jistě, neznamená to automaticky jeho pohled přijmout, nicméně pramení-li z autentického prožitku, v něčem naše nazírání na svět ovlivní. Třeba již jenom proto, abychom se vypořádali s něčím, co v nás vyvolává nesouhlas... Mi samotné zlomily se vztahy přátelské, když jsem se s

Úvodem na rovinu říkám, že nepatří-li čtenář k lidem s oblibou studujícím podivně zakreslené čáry mezi různými symboly ve snaze porozumět něčemu a najít něco, naučit se třeba i to, co se naučit nechtěl a nesmírně dlouze hledat odpovědi na to, o čem se poučit chtěl, tak k ničemu. Lidé se docela dobře obejdou v jakékoli své činnosti, i té, která se dotýká okultismu, bez ní.  Pro mne, zde nemohu mluvit za ostatní, jde o pohled na svět a jeho popis skrze speciální symboliku. Ta umožňuje na rozdíl např. od tarotu mnohem celistvější pohled prakticky na cokoli, co je dáno konkrétním místem a časem. Případně jak se něco nemající toto přesné ukotvení v tomto prostoru (či kdy) projeví. Lze s ní stejně dobře díky doslovnosti klouzat po povrchu, jakož i vydat se do hlubin více imaginálních. Záleží jen na úhlu pohledu, který ten či onen astrolog zvolí, neb každému dává smysl trochu jiný přístup. Je možné přijmout přístup někoho jiného a nějak si jej modifikovat, stejně tak zvolit přístup vlastn

smutek ..., nemožnost uvěřit, prý nemáš již více být ... . Dunivý, pomalý praskot, zlomený strom, padající na zem, ozvěna pádu nesoucí se v dáli ... Hledám tě, se ztrátou nesmířená, vzdorovitě volám tvé jméno, leč tíživé ticho odpovědí mi je ... Ač vím, že musíš být, vzpomenu na zmařenou naději ... Bolest, slza, možná dvě stékající po tváři... někdo zachytil ji. Otevřu oči, hladíš mojí tvář... . Byl to snad krutý žert? Pomlka. Jen pravdu jsem chtěl znát ... . (leden 2012)

zaprášené vzpomínky pozbyly významu, jen někdy lze je na chvíli vychutnat... když zastaví se čas... již nepoznáváš mojí tvář a má slova tvojí inspiraci se nestanou více... jen iluze blízkosti... bezvýznamná lež... imitace citu... nepřežila v poryvech krutosti... jsme někým jiným...

Karta bývá vnímaná velice pozitivně, příjemná po stránce pocitové i fyzické, tazatel se v této pozici cítí veskrze příjemně. Je jako lahodící masáž z pohledu tělesného a ve vztahu k duchovnu, lze říci jediné, tantra...   Figury na ni vypadají spokojeně ve stabilní pozici..., milenci mají k sobě blíže..., vztahy krásné, jak si jen člověk může přát v jakékoli oblasti..., často děti nacházející se až v křiklavě fantastické zemi... Vše zde vyvolává myšlenky na štěstí, inspiraci, časy, kdy se velice daří, na tom shoduje se více autorů. Ne myšlení, ale intuice nabíhá na vědomí... To, co bylo rozvrácené, pochmurné, se dalo do pořádku... Barbara Moore podtrhuje aspekt, že zde na rozdíl od Milenců již volba učiněna byla. V Tarotu Keltských drak ů je kladen důraz na shledání a nečekané dary... Banzhaf zde spatřuje především romantické vzpomínky či romantické zasnění, pravda v tomto stavu, ono je to poměrně blízko... Mojí nejoblíbenější 6 pohárů je ta Crowleyho. Slunce odrážející se na hl

Úvaha vycházející z nejenom mých zkušeností s mělčinou, od které je potřeba si držet veliký odstup, neb nedá se vytáhnout toho, kdo v plytkosti si libuje. Jen ať si tam zůstane a dál se srovnává s jinými, nechá se ovládat tím, co kdo o něm říká..., ať mu do života zasahuje kde jaká čakra bába a zejména krutý osud, jež je alfou a omegou... Pozn. Archetyp přísavky je popsán obecně, nejde o popis konkrétní osoby a jakákoli podobnost je čistě náhodná.     Příliš často slyším z úst některých jedinců, je potřeba si pomáhat. Tím zejména myslí pomoc ostatních vůči sobě, a pokud možno za nic, protože oni jsou přeci bezbranní, nejsou tolik odvážní ani silní, a kde kdo si na ně dovoluje, jen aby jím ztrpčoval jejich již tak bídný život. Umí každého vhodného kandidáta na nezištnou pomoc zahltit detaily svého nešťastného osudu lemovaného sérií protivenství, kdy i to, co jím ještě fungovalo, spadlo. Jistě, každý z nás se může dostat do situace těžce řešitelné, jenomže i po době zoufání si, člově

Zklamání m je karta nazvaná v Thothově tarotu. "Triumf hmoty nad duchem" (Kniha Thothova) je vyjádřen převráceným pentagramem. Vyprahlá poušť ..., vše vysušeno pomalu vadne a hyne. Na povrchu nachází se spíše jen prach na skořápce zbylé po blátu, vodu samotnou je potřeba hledat hlouběji. " Původní city ztratily své kouzlo krásy" (Wasserman) . Příliš mnoho ohně, aby mohla voda zůstat nezměněná ... je mrvou, nikoli živou vodou, v hlubinách. "Pocit znepokojení právě ve chvíli, kdy je nejméně očekáván, totiž v době poklidu." (Kniha Thothova) Onen nečekaný zvrat se mi v mých výkladech vždy potvrdil, situace až nadmíru překvapivá. Tazatel zažívá pocit vnitřní pustiny, prázdnoty, neb vše, co bylo do té doby jasné, dané, na co se mohl spoléhat, najednou aktem běsu ničícího Marta podporovaného Štírem , jenž dobře ví kdy a jak zasáhnout to nejvíce citlivé místo, jednoduše zmizelo. Bez varování nastal náhlý zvrat. Nespokojí-li se tazatel s prvním náporem veskr

Člověk je v pozici, kdy obhajuje sám před sebou své jistoty. Drží se jich za každou cenu, ať již spočívají v čemkoli. Ve vztahu často kulminují do pocitu "chci tě jenom pro sebe". Zároveň může docházet až k žárlivému střežení toho svého, čímž si tazatel situaci zbytečně hrotí a zamotává se do vlastních emocí a patosu . Vše vede k sentimentu ústícímu do znuděné nespokojenosti , spoustu věcí je přehlíženo a nic není dost dobré. Právě u této karty se vyplatí zůstat zdrženlivým, v opačném případě se ona nálada budící rozpaky úspěšně přenese do okolí, což vše jen zkomplikuje. Jiné cesty není, dokud toto nepomine, neb jakýkoli pokus o řešení již tak vysoký stupeň rozmrzelosti (tento pojem váže s kartou Hajo Banzhaf, Základní kniha o tarotu) pouze prohloubí. Ovšem apatie taktéž není řešením, spíše to chce přijít na pravý důvod toho vztahu a přemýšlet, jak změnit sebe . V sadách inspirovaných Rider-Waitem sedící postava se založenými rukami (pasivita) vidí jen tři kalic

... je zavřeno... klepání zaniká v šelestu kolem...,  chtěla jsem vejít... není kam, prostor se propadl do - Nic přešlapuji na místě, ... drolící se půda kolem Brány. První, která zůstala zavřená. Vtažena do Jinam..., zde vše na svém místě je úleva, výdech, ... podivná vlkohst na tváři,  po níž prochází ruka stíraje slzy..., poklidné ticho - za Bránou. Nejsem... tedy jsem... jen ne tady. (9.11.11)

Nezbývá, než-li pohledět do temných očí hrajících barvami rozbouřeného moře, jenž hledají pochopení … . Není to poprvé, co čelíme obdobné situaci. Předtím to nedopadlo nejlépe … . „Každý má své hranice, za které se neumí dostat.“ naslouchám hlasu za mnou stojícího, „nemůžeš si je pouštět tak blízko … .“ Všichni tři ve zpětném záběru pozorujeme Strážce prahu vyslovujícího „VETO“. „Vidíš, co se jím potom děje?“ ukazuje mi ten za mnou spáleniště. Nelze nevidět Vůli odcházející po špičkách … nahrazenou kompromisem. „Je mi to líto za nás všechny… .“ má slova určená naproti stojícímu. Mlčíme a všichni tři dobře víme, že ono Něco – nevyslovitelné nepojmenovatelné pouto – bylo přetrženo. Nezastírá své zklamání, ani já své roztrpčení. Je to jako tehdy, jen rány nejsou tak hluboké… . Kostky byly vrženy a možnosti volby jasně definovány. Znovu pohlédnu do tváře přítele přede mnou a vnímám jeho bolest .. . Slib kdysi složený, …, nekonal … . „Bez odvahy nelze čekat velkých činů.

Blízký a přitom vzdálený ... vidět lze jen ve vzácných chvílích, kdy v ševelení větru zmizí prostor i čas ... Přítomnost nabývá rozměrů fyzických. Mlčení ve tmě ...  slova uvízla na hladině Temnoty ... Hlubina skutečnosti daleká, přesto prolíná se v Bytí. Dotek ...  rozplyne se jako sněhová vločka prostupující do Neviditelna ... . Pouhý okamžik procházející do Věčnosti ... .