Promluvy s neznámým (Ke tvorům méně hmotným 3)

Navazuji na předchozí části Prví a Druhou, v nichž jsem se zabývala otázkami, že nemá smysl se snažit o přesnou klasifikaci, neb tito tvorové bývají různí, také jsem ukázala, že magií lze vyrobit efekt jakéhosi jiného tvora a měla jsem snahu popsat jaké to je z pohledu lidí, kteří skutečně mají kamaráda tak říkaje za oponou. Nejsem si jistá, nakolik toto mé povídání bude přínosem bez přečtení si předchozího, ani zda vůbec bude zajímat lidi, kteří jaksi vztah s ničím méně hmotným nemají či nikdy neměli. Nicméně ti, kteří mají vlastní zkušenost, asi má slova přivítají, neb o tom, co člověk zná, se čte rádo.

Především  si dovolím podotknout, že z různých důvodů, na které v tomto seriálu postupně narazím, není jednoduché mít kamaráda odjinud. Podobné známosti vyžaduji silnou psychiku i vůli. Kladou nesmírné nároky na toleranci a respektování svobody jiného tvora. Inteligence pocházející odjinud zde není pro to, aby člověku imitovala zlatou rybku, vyhovovala jeho vrtochům či mu jakkoli sloužila. Pokud se dá vůbec o nějakých výjimečných kvalitách jedince majícího takovéto funkční známosti mluvit, tyto jsou poněkud v jiné rovině, než té, kterou lidé obvykle uznávají. Takový vztah ovšem nenahrazuje a ani nemůže zcela nahradit kontakt a vztahy s jinými lidmi. Začátky bývají různé, jenomže takový vztah nemůže dlouhodobě vydržet, má-li být náhražkou za vztah s lidmi, či manifestaci nesplněných přání. Konec bývá jednoduchý, bytost již více nepřijde.

Nedorozumění se nelze vyhnout. Hmotné a méně hmotné již jenom z logiky věci má rozdílné sféry vlivu, kde energie působí trochu jinak. Výhodou takových kontaktů je, že člověk může poznat své méně hmotné částí a dostat se i do prostředí, kam se běžně lidé nevydávají. Zpravidla až po vyzkoušení si méně hmotného prostředí člověku dojde, proč pro některé věci jakoby ne a ne dojít ke konsenzu. V našem poněkud těžkopádním prostoru se myšlenka realizací zpravidla degraduje a jakákoli čistá esence musí být smíchaná s jinou, aby vůbec mohla být hmotnou. Jistě i forma tolik příznačná pro hmotné nutně omezuje obsah. S hmotou žel se ztrácí na přesnosti. Proto to, co si magií vyrobíme v prostoru méně hmotném, nevypadá stejně na hmotě. A pokud ano, stejnost obalu ještě nezaručuje i stejný obsah. Povede-li se i něco krásně dostat do hmoty, je potřeba počítat s tím, že to nemusí vydržet dlouho. Ovšem bylo by chybou kvůli tomu rezignovat na hmotu, je potřeba s tímto efektem počítat. Nicméně, pokud se jedná o bytost, která k danému jedinci nějak náleží, opravdu je to to pravé.... výsledky jsou poměrně rychlé a mají trvanlivost.... Někdy to připomíná zázrak a transformaci v jednom. 

Lze s nimi vést konverzaci, dialog? Nepochybně ano. Bude to ale trochu jiný dialog, než-li s člověkem. Velkou roli hrají pocity a spontánní vjemy. Nicméně lze postupně si nastavit energii a natrénovat i dialog slovní, pouze je potřeba počítat s něčím, jako vsuvkou fantazijní, kdy psychika člověka má tendence více slov slyšet, by se sdělení stalo na straně jedné srozumitelnějším, ale hranice ke zkreslení vedoucí není pevně dána a zejména v počátcích je více, než pravděpodobné, že autentická slova jsou střídaná s frekvenci slov zkreslujících. Není ani řešením nebrat vše doslovně, neb právě ona přesná autentická slova jsou myšlena právě tak, jak je slyšíme. Praxi tomuto člověk uvykne a naučí se rozeznávat, ale není jiné spolehlivé metody, než-li prověření časem. Neb ono pravdivé a autentické se samo postupně verifikuje. Mnohdy překvapivě to, co zní neuvěřitelně je skutečnou pravdou.

Vedení takového dialogu vyžaduje vysazení racionálních soudů a úsudku. Brát sdělení jak jsou, pokud možno zapsat a po čase se k ním vracet. Mám podezření, že pro tyto bytostí je nepochopitelná schopnost člověka vázat na jejich sdělen vlastní ambice a touhy. I pro ně je potřeba trochu praxe a zkušenosti, aby si na tento ryze lidský přístup uvykly a trochu s ním počítaly. Dalším problémem je jejich schopnost proniknout k jádru věci a říci bez obalu svůj pohled. Toto může vypadat jako něco neomaleného. Zdá se, jakoby neměly pochopení pro naše sklony zaobalovat sdělení, jednat takticky či dokonce se před nimi obhajovat. Podobné tendence člověka je matou. Což je zřejmě příčinou nedorozumění a běda, když na základě takového slova mají tendence udělat člověku radost tím, že mu vytvoří podmínky pro zhmotnění onoho zaobaleného.

Jak naznačila jsem, tyto kontakty jsou náročné, pokud je člověk nemá pouze ve snové rovině. Na čas, energii a jiný způsob uvažování. To je ostatně důvod, proč mnohdy z prvotního nadšení  se stávají zřídkavými a třeba časem, až nějak se vyřeší důvod, pro který člověk entitu volal, ustanou nadobro. Jakýkoli další podobný vztah již je takový trochu jiný.